Jižní Amerika je zemí opředenou legendami a byla po staletí lákavým cílem mořeplavců a dalších dobrodruhů, kteří se do těchto končin vypravovali s cílem objevit vzácné exotické rostliny a léčebné prostředky proti neduhům, které sužovaly Evropu již odnepaměti. Nejbohatším přírodním zdrojem na této planetě jsou amazonské pralesy, ale není to jediná lokalita, kde byste uspěli jako badatelé a výzkumníci.
Nezapomínejme na peruánské Andy, je to velmi svérázné a vysoké pohoří, které tvoří spolu s Kordillery několik desítek tisíc kilometrů dlouhý pás od Aljašky až po jižní cíp Chile. Ve značných nadmořských výškách, převyšujících švýcarské Alpy, se ovšem daří některým rostlinám (bylinám), které dokážou vytěžit maximum z toho mála živin a z drsných podmínek, kde se vyskytují.
Mezi ně patří i Řeřicha peruánská, mezi domorodci uznávaná součást běžné stravy a zároveň jako lék na celou řadu neduhů. Prospěšnost této docela malé a nenápadné rostlinky s kulatou kořenovou bulvou tkví v množství výživných látek. Možná ji budete znát pod pojmem Maca peruánská.
Do Evropy se dováží většinou již šetrně zpracovaná a rozemletá na prášek, podotýkáme, že opravdu šetrně, čímž nedochází ke ztrátě živin. Někdy se jí také přezdívá „Peruánský Ženšen“, a to zcela zjevně, jde totiž o rostlinu zařazenou mezi adaptogenní byliny, které velmi účinně pomáhají proti největší současné civilizační hrozbě – stresu a nedostatku živin ve stravě.
Řeřicha peruánská obsahem živin skutečně vyniká, je to proto, aby dokázala přežít v nízkém tlaku vzduchu, při velmi nízkých teplotách a v silném větru, proto se také podává v malých dávkách, aby je lidský organismus mohl komplexně využít. A jak v těle funguje?
Působí jako harmonizační faktor, jak se říká, na všech frontách, a tělo jej zužitkuje tam, kde je nejvíce zapotřebí, takže pomáhá s léčbou trávicího traktu, nervové soustavy, nastoluje hormonální rovnováhu (důležité při stresu), urychluje regeneraci vnitřních orgánů a při dlouhodobém působení i periferních částí těla (pokožky, vlasů atd.)
